Francouzský ovčák beauceron Eireen z Údolí buků

Zakladatelkou chovatelské stanice Mon Beau-Ce je Eireen z Údolí buků. Ona se stala důvodem, proč jsme začali chodit na výstavy, věnovat se sportovní kynologii a proč jsme chovatelskou stanici Mon Beau-Ce založili. Jak probíhala cesta s naší Eireen a jaká vůbec je?

Beauceron standard – splňuje ho naše Eireen?

Naše Eireen je rychlá, často až zbrklá, někdy svéhlavá, ale vždy má radost ze života. Je to pořád takový velký štěně, který je pro každou špatnost. Zejména ta poslední vlastnost je něco, co by beauceronům měla vydržet až do důchodového věku, alespoň to tvrdili jiní majitelé beauceronů, které jsme v posledních letech potkali. Ano, tohle je spíš povaha beauceronů, kterou ale Eireen splňuje skvěle.

Co se týče standardu beaucerona, narovinu říkám, že nejsem úplný odborník, který by dokázal hodnotit vzhled jakéhokoliv plemene. Eireen vzhledově splňuje prakticky vše, co by měl beauceron mít a to je jistě důvod, proč jsme na výstavách nikdy neměli horší známku než „velmi dobrá“. Jednoduší tedy bude zmínit její „nedostatky“, které ovšem v mých očích nedostatky nejsou.

Eireen má světlejší oko, obecně bývá chovatelským cílem mít psa s co nejtmavším okem a definuje to tak i FCI beauceron standard. Mě osobně se světlejší oko líbí, protože psi s ním vypadají víc jako takové šelmy a u černých beauceronů zvlášť, protože krásně ladí s jejich pálením. Druhým nedostatkem je vysoko nesený ocas. Já tomu říkám spíše „veselý ocas“, který je na výstavě nežádoucí, ale naopak ve sportovní kynologii za něj získáváme plusové body, protože je díky němu vidět, že je chůze radostná a psa daná aktivita baví.

Eira není kulturista, je to atlet

Když jsme se začali seznamovat se sportovní kynologii, bylo nám říkáváno, že si člověk musí vybrat jedno či druhé (výstavy nebo sport) a tomu se věnovat naplno. Důvody jsou zřejmé. Z nějakého důvodu mají rozhodčí na výstavách rádi často až vypasené psy (já jim říkám kulturisti). To u sportu není zrovna ideální kondice, protože při sportovní kynologii, kdy se skáče přes překážky, běhá se sprintem za aporty, skáče se na figuranta, je každé kilo navíc znát. Nejde však jen o rychlost a dynamiku, s každým kilem navíc trpí o to víc i pohybový aparát psa a proto je v tomto případě lepší mít spíše šlachovitého atleta než kulturistu.

Výstavy jsou vždy víceméně stejné, tréninky postojů a běhu v kruhu také a je tam omezený prostor pro zlepšení. Sport je za mě cesta, ve které nikdo nikdy nebude dokonalý a proto je pořád co zlepšovat a to mě baví. Naší Eiru tedy nevedeme jako výstavního psa, ale jako ryzího sportovce a troufnu si říct, že je s tím spokojená.

Skokan, chtivý kousač a stopař

A jaká je Eira ve sportu? Je velmi dobře motivovatelná prakticky na jakékoliv žrádlo. Dobře se s ní tak cvičí a jakmile se něco naučí a skutečně pochopí, co se po ní chce, tak už to nezapomene, prakticky nechybuje a nevymýšlí žádné blbosti.

Poslušnosti jsme začali dělat cca v době, kdy měla Eira půl roku, prostě pořád štěně, a pokud bych měl říct její nejsilnější stránku, jsou to jednoznačně skoky a překážky. Nikdy ji žádná z překážek nedělala problém ať už se jednalo o metrovku, áčko nebo kladiny.

K obranám jsme se dostali cca v 8 měsících věku. Nejvíc se mi líbí Eiřena energie, protože opravdu chce kousat a chce dát figurantovy za uši. Na druhou stranu je to dobrá duše, která má lidi ráda, takže se v ní občas tyhle její osobnosti bijí. Velké plus má ale v tom, že není takový ten typ psa, co kouká jen na rukáv a figurant ho vlastně vůbec nezajímá. Zákusy by mohla mít tvrdší, ale na něžnou holku je to super. Dá se s tím pracovat a kromě ZM brzy přidáme i další zkoušky, ve kterých jsou obrany zahrnuty.

Se stopařinou jsme začali až v 1 roce, což je hrozná škoda, protože je to disciplína, která jí baví nejvíc a má v ní největší potenciál. Na stopě je Eira poměrně svižná, což mi vyhovuje. Vyloženě nemá oblíbený terén a je jí jedno, jestli jsme na trávě, na hlíně, ve sněhu nebo v nějaký bažině, cestu do cíle najde.

Samozřejmě i ona má dny (obvykle týden po hárání), kdy trénink odfláká a je jedno, co za disciplínu to zrovna je, ale pokud jde jen o trénink, dá se to prominout. Důležité však je, že mě nikdy nenechala ve štychu, když o něco šlo. Eira má zvláštní vlastnost, která mě až dojímá, protože i když umí bejt svá, tak zkoušku nebo závod vždy odcvičila líp, než drtivou většinu tréninků a to je podle mě sen každého psovoda.

Jaká je Eira v běžném provozu

Doma je Eireen výborný hlídač a klidně se strhá, než aby jí unikl nějaký potenciální narušitel z jedné či druhé strany pozemku. Pokud jde o naše kamarády, rodinu a známé, s nimi je naprosto v pohodě. Pokud jde o běžný provoz, není nic s čím by Eireen měla problém. Nevadí jí kolemjdoucí, cyklisti, jezdci na koních, děti, auta ani nic jiného. U kolemjdoucích cizích psů je to různé. Některé úplně ignoruje, někteří jí přijdou zajímavý a chce se s nimi seznámit, jiní se jí zase nelíbí a dělá na ně ramena. Je to zkrátka jako u lidí, někdo nám sympatický je, někdo ne atd. Pokud jde ale o psy našich kamarádů nebo známých, tak je s každým v pohodě a když je k tomu příležitost, ráda si s nimi hraje.

Abych to celé shrnul. Eireen je šikovná fena, se kterou můžeme dělat jakýkoliv sport, který nás napadne a skoro určitě v něm bude dobrá. Současně je výborný rodinný pes, se kterým můžeme kamkoliv přijet a vždy se dokonale adaptuje. Je zkrátka ve všech ohledech velmi praktická.

▶️ Podívejte se na Eiřeny první štěňata ZDE