Francouzský ovčák beauceron Eireen z Údolí buků

Zakladatelkou chovatelské stanice Mon Beau-Ce je Eireen z Údolí buků. Ona se stala důvodem, proč jsme začali chodit na výstavy, věnovat se sportovní kynologii a proč jsme chovatelskou stanici Mon Beau-Ce založili. Jak probíhala cesta s naší Eireen a jaká vůbec je?

Beauceron standard – splňuje ho naše Eireen?

Naše Eireen je rychlá, často až zbrklá, někdy svéhlavá, ale vždy má radost ze života. Je to pořád takový velký štěně, který je pro každou špatnost. Zejména ta poslední vlastnost je něco, co by beauceronům měla vydržet až do důchodového věku, alespoň to tvrdili jiní majitelé beauceronů, které jsme v posledních letech potkali. Ano, tohle je spíš povaha beauceronů, kterou ale Eireen splňuje skvěle.

Co se týče standardu beaucerona, narovinu říkám, že nejsem úplný odborník, který by dokázal hodnotit vzhled jakéhokoliv plemene. Eireen vzhledově splňuje prakticky vše, co by měl beauceron mít a to je jistě důvod, proč jsme na výstavách a hlavně na klubových výstavách s beaucerony, nikdy neměli horší známku než „velmi dobrá“. Jednoduší tedy bude zmínit její „nedostatky“, které ovšem v mých očích nedostatky nejsou.

Eireen má světlejší oko, obecně bývá chovatelským cílem mít psa s co nejtmavším okem a definuje to tak i FCI beauceron standard. Mě osobně se světlejší oko líbí, protože psi s ním vypadají víc jako takové šelmy a u černých beauceronů zvlášť, protože krásně ladí s jejich pálením. Druhým nedostatkem je vysoko nesený ocas. Já tomu říkám spíše „veselý ocas“, který je na výstavě nežádoucí, ale naopak ve sportovní kynologii za něj získáváme plusové body, protože je díky němu vidět, že je chůze radostná a psa daná aktivita baví.

Eira není kulturista, je to atlet

Když jsme se začali seznamovat se sportovní kynologii, bylo nám říkáváno, že si člověk musí vybrat jedno či druhé (výstavy nebo sport) a tomu se věnovat naplno. Důvody jsou zřejmé. Z nějakého důvodu mají rozhodčí na výstavách rádi často až vypasené psy (já jim říkám kulturisti). To u sportu není zrovna ideální kondice, protože při sportovní kynologii, kdy se skáče přes překážky, běhá se sprintem za aporty, skáče se na figuranta, je každé kilo navíc znát. Nejde však jen o rychlost a dynamiku, s každým kilem navíc trpí o to víc i pohybový aparát psa a proto je v tomto případě lepší mít spíše šlachovitého atleta než kulturistu.

Výstavy jsou vždy víceméně stejné, tréninky postojů a běhu v kruhu také a je tam omezený prostor pro zlepšení. Sport je za mě cesta, ve které nikdo nikdy nebude dokonalý a proto je pořád co zlepšovat a to mě baví. Naší Eiru tedy nevedeme jako výstavního psa, ale jako ryzího sportovce a troufnu si říct, že je s tím spokojená.

Skokan, chtivý kousač a stopař

A jaká je Eira ve sportu? Je velmi dobře motivovatelná prakticky na jakékoliv žrádlo. Dobře se s ní tak cvičí a jakmile se něco naučí a skutečně pochopí, co se po ní chce, tak už to nezapomene, prakticky nechybuje a nevymýšlí žádné blbosti.

Poslušnost

Poslušnosti jsme začali dělat v době, kdy měla Eira půl roku, prostě pořád štěně, a pokud bych měl říct její nejsilnější stránku, jsou to jednoznačně skoky a překážky. Nikdy ji žádná z překážek nedělala problém ať už se jednalo o metrovku, áčko nebo kladiny. Překážky Eiru baví natolik, že si je v tréninku občas skočí i sama od sebe i když to po ní nikdo nechce. Samozřejmě to nedělá svévolně, ale například když běží zpět z vysílání vpřed, kdy je cvik ukončen, tak si po cestě přeskočí metrovku nebo áčko.

Co se týče úspěchů v poslušnostech, můžeme se pochlubit splněním nejvyšších možných zkoušek z Mezinárodního zkušebního řádu (UPr3 a IBGH3 Special).

Osobně mám největší radost ze splnění dvoudenní zkoušky IBGH3 Special, kterou Eira splnila jako historicky první beauceron v ČR. Oproti ostatním zkouškám je specifická nejen tím, že jako jediná se dělá dva dny po sobě, ale současně je celá sestava cviků, ze které se dovednosti psa prověřují, každý den v jiném pořadí. Pes tedy nikdy neví, jaký cvik bude následovat a nejlépe se tak pes prověří, zda opravdu povely poslouchá a nejde sestavu strojově po paměti, jako u jiných zkoušek, které mají pořadí vždy jasně dané. 

Obrany

K obranám jsme se dostali cca v 8 měsících věku. Nejvíc se mi líbí Eiřena energie, protože opravdu chce kousat a chce dát figurantovy za uši. Na druhou stranu je to dobrá duše, která má lidi ráda, takže se v ní občas tyhle její osobnosti bijí. Velké plus má ale v tom, že není takový ten typ psa, co kouká jen na rukáv a figurant ho vlastně vůbec nezajímá. Zákusy by mohla mít tvrdší a pevnější, ale na něžnou holku do rodiny je to super. Dá se s tím pracovat a kromě ZM brzy přidáme i další zkoušky, ve kterých jsou obrany zahrnuty.

Stopování

Se stopařinou jsme začali až v 1 roce, což je hrozná škoda. Je to totiž disciplína, která jí baví nejvíc a má v ní největší potenciál. Na stopě je Eira poměrně svižná, což mi vyhovuje. Vyloženě nemá oblíbený terén a je jí jedno, jestli jsme na trávě, na hlíně, ve sněhu nebo v nějaké bažině, cestu do cíle najde.

Je velmi schopná odejít stopu i v tropickém vedru, což rozhodně není něco, co by byla u psů samozřejmost. To je velká výhoda na zkouškách či závodech, kdy si člověk prostě nemůže přivstat na přívětivější teploty z rána. Své o tom víme moc dobře, protože naší první stopařskou zkoušku jsme šli v srpnu kolem poledne, kdy bylo na slunci okolo 40 stupňů. Nebyl to výkon století, ale Eira to zvládla.

Aktuálně máme složené všechny tři stopařské stupně dle IGP (FPr1, FPr2, FPr3) a první dva stupně speciálních stop z kategorie IFH (IFH1, IFH2). Se stopou jsme se stali i účastníky Mistrovství České republiky FO, ale tam jsme bohužel zažili svůj první sportovní neúspěch a stopu jsme nedošli.

Samozřejmě i ona má dny (obvykle týden po hárání), kdy trénink odfláká. Je přitom jedno, co za disciplínu to zrovna je, ale pokud jde jen o trénink, dá se to prominout. Mě se také občas nechce nic dělat. Důležité však je, že mě nikdy nenechala ve štychu, když o něco šlo. Eira má zvláštní vlastnost, která mě až dojímá. I když umí bejt svá, tak zkoušku nebo závod odcvičila zpravidla líp, než drtivou většinu tréninků a to je podle mě sen každého psovoda. I díky těmto skutečnostem se Eireen stala Českým klubovým šampionem sportu pro rok 2025.

Jaká je Eira v běžném provozu

Doma je Eireen výborný hlídač a klidně se strhá, než aby jí unikl nějaký potenciální narušitel z jedné či druhé strany pozemku. Pokud jde o naše kamarády, rodinu a známé, s nimi je naprosto v pohodě. Pokud jde o běžný provoz, není nic s čím by Eireen měla problém. Nevadí jí kolemjdoucí, cyklisti, jezdci na koních, děti, auta ani nic jiného. U kolemjdoucích cizích psů je to různé. Některé úplně ignoruje, někteří jí přijdou zajímavý a chce se s nimi seznámit, jiní se jí zase nelíbí a dělá na ně ramena. Je to zkrátka jako u lidí, někdo nám sympatický je, někdo ne atd. Pokud jde ale o psy našich kamarádů nebo známých, tak je s každým v pohodě a když je k tomu příležitost, ráda si s nimi hraje.

Abych to celé shrnul. Eireen je šikovná fena, se kterou můžeme dělat jakýkoliv sport, který nás napadne a skoro určitě v něm bude dobrá. Současně je výborný rodinný pes, se kterým můžeme kamkoliv přijet a vždy se dokonale adaptuje. Je zkrátka ve všech ohledech velmi praktická.

▶️ Podívejte se na Eiřeny první štěňata ZDE