Michal FoltýnNaše parta ze cvičáku se sešla na dalším prodlouženém cvičebním víkendu a s Eirou jsme opět nemohli chybět. Jak se nám dařilo? Skvěle!
Výjezd z komfortní zóny aneb déšť a zase dešť
Náš cvičák většinu roku cvičí na hale (zaplať pán bůh za to), ale párkrát do roka si na víkend pronajmeme fotbalové hřiště, ať cvičíme i v né vždy komfortních podmínkách. Teď uprostřed prázdnin jsme jeden takový prodloužený víkend měli zase a kdo by čekal, že sebe a své psy prověříme spíše ve 40 stupňových vedrech, ten by se těžce pletl.
Nejsem sice ve věku, abych se mohl řadit k velkým pamětníkům, ale takové počasí, které v posledních týdnech zažíváme, si opravdu nepamatuji. Pátek byl v pohodě, ale sobota i neděle byla jako na houpačce. Nejdříve 15 minut déšť, pak 15 minut slunce, zase 15 minut déšť a potom zase třeba 30 minut slunce. Takto to bylo pořád a byla to loterie o tom, kdo si zrovna vytáhne černého Petra a bude cvičit v dešti. Já s Eireen jsme v tomto ohledu měli šťastnou ruku. Za celý víkend jsme totiž zmokli jen 1x a to jen při obíhání maket. Nic hrozného to však nebylo, protože i s přechodem na druhý konec hřiště to byla záležitost asi 3 minut.
3 dny, 3x poslušnosti a 3x obrany
Že se akce zúčastníme bylo jasné několik měsíců dopředu, jak se ale víkend blížil, už jsem se moc netěšil. Eira totiž měla nějaké divné období (asi po hárání), kdy se pokaždé jeden cvik v tréninku snažila vošulit. Jeden trénink to byly odkladačky, další trenink aporty, potom se naopak odkládala sama při běžné chůzi, nebo se jí nechtělo dělat obraty na místě. Zkrátka po štěňatech zpohodlněla víc než jsem si dokázal připustit a i když jsem si už před měsícem myslel, že je vše při starém, tak rozhodně nebylo. Až po tomto víkendu se něco změnilo.
Poslušnosti jako v jednom těle
Už ani nepamatuji, kdy mě i Eiru trénink tak bavil a ještě 3 dny po sobě. Prostě jsme byli jako jeden a to prostě se svým psem chcete. Měl jsem z toho ohromnou radost.
Nelze se však vymlouvat jen na to, že zlenivěla Eira. Já si o sobě myslel, že jsem taky v “normální” formě, ale až když jsem se pár týdnů zpět viděl při chůzích na flexipoli v zrdcadle, Eira na mě vyloženě čekala, jak jsem se nevědomky loudal. Zkrátka do budoucna vím, že po štěňátkách, musíme na kondici zapracovat oba, ne jen Eira.
Obrany byly trochu jako to počasí
Obrany byly také fajn, ale je to prostě tak jak to je. Tato disciplína je a asi navždy bude ze všech tří oddílů náš největší limit. Respektive cvik, kde je útěk je taková naše achillova pata a vlastně ani nechápeme proč. Dle zkušebního řádu IGP totiž figurant běží od psa, který od přírody má tendenci to co běží ulovit. Na psa tam není ze strany figuranta vyvíjen žádný tlak a přesto má Eira u tohoto cviku zákusy tak 50/50. Kvalitou jsou zhruba v polovině případů horší než třeba u kontroláků, přepadů nebo jiných nátlakovějších cviků.
Což je škoda, protože pak jde člověk na závod nebo na zkoušku s tím, jestli zrovna ten zákus u tohoto cviku udrží nebo ne. V opačném případě je to diskvalifikace a na další cviky, které si troufám říct že zvládáme (byť jsou pro 99% psů mnohem těžší), ani nedojde.
Nicméně jsou horší věci na světě a asi každý pes má nějaký cvik, který není ideální. V každém případě jsme si víkend zase skvěle užili a to je ze všeho nejdůležitější. Nejvíc si však cením toho zvědomění, že Eira vlastně byla pořád duchem dospělá rozumná mamina a až teď (snad definitivně) se vrátilo to neúnavné vemeno plný života, na které jsem málem zapoměl.
Nyní se ale sportovně na pár dnů zase odmlčíme, v sobotu nás totiž čeká klubová výstava beauceronů v Uhříněvsi. Letos pravděpodobně poslední, tak držte palce.
