Michal FoltýnRok se s rokem sešel a i tentokrát si náš kynologický klub ZKO Olomouc-Křelovská (Brenegee) udělal výlet do nedalekých Vikýřovic na tradiční týmový závod dvojic s názvem Šumperský štít. Jednalo se v pořadí o 69. ročník a s Eireen jsme tentokrát utvořili dvojice v kategoriích IGP1 a IGP3.
Šumperský štít se naší výpravě opět povedl
Historie závodu s názvem Šumperský štít dosahuje 69. úspěšných ročníků a naše kynologická organizace se do toho uplynulého, který se konal 13. 6. 2026, zapsala zlatým písmem, stejně jako v 68. ročníku. Dvě nejprestižnější kategorie (IGP1 a IGP3) naši členové vyhráli a v IGP1 jsme bez jedné výjimky obsadili prvních 8 pozic!
🏆 Umístění členů ZKO Olomouc–Křelovská
- Začínající psovod: 3. místo
- ZZO: 5. místo
- ZM: 4. místo
- ZVV1: bez zástupce z našich řad
- IGP1: 1., 2., 4., 5., 6., 7. a 8. místo
- IGP3: 1. a 6. místo
Týmům, kterých jsme byli s Eireen součástí se bohužel medailové umístění nepovedlo, ale přesto si myslím, že jsme ostudu našemu cvičáku neudělali.
Kategorie IGP 3 (Eireen z Údolí buků a Tara Leryka)
V nejprestižnější kategorii závodu jsme utvořili dvojici s Nikčou a její německou ovčandou Tarčou. Já si s Eirou věřil na poslušnost, Nikča s Tarou zase na stopu. Ani jednomu se však jednotlivé kategorie nepovedly podle našich běžných standardů a představ.
- Kategorie: IGP 3
- Celkové body: 154
- Umístění: 6.
- Počet závodníků: 8
Tara získala ve stopě 84 bodů, což bylo za mě ale naprosto v pohodě vzhledem k tomu, že v době vypracování stopy bylo poměrně dusno a slunce z mokré trávy rychle odpařovalo veškeré pachy. Pokud by se nám s Eireen povedla poslušnost tak jak jí umíme, tak jak jsem si představoval, na 3. místo jsme to mohli uhrát.
Eireen jakožto jediná háravá fena z 83 účastníků šla na poslušnost úplně nakonec, cca okolo 18 hodiny. Musím říct, že z první poloviny poslušnosti jsem měl velmi dobrý pocit a vlastně jediná hrubší chyba byla v odkládačce do sedu. Z nějakého důvodu si Eireen lehla, což se nám nestalo ani nepamatuji. Dobrý dojem z první půlky přešel ve fázi aportů a překážek. Jednotlivé aporty, ať už volný nebo přes překážky byly za mě dobré. Mohly být rychlejší ale beru ohled na těch 12 hodin v autě a špatnou náladu z hárání. Velký problém byl ale bohužel v jednotlivých přechodech mezi aporty a překážkami. Ty byly fakt ošklivé a s chůzí v první půlce prostě neměli nic společného. Dostali jsme se tedy alespoň do limitu na 70 bodů, byť se přiznám, že jsem pocitově čekal, že získáme klidně o 6-7 bodů více.
Kategorie IGP 1 (Eireen z Údolí buků a Excalibur Czech Spirit)
Tuto dvojici jsme s Adrianou, majitelkou Exíka (belgický ovčák), vymysleli teprve 2 dny před závodem. Adri chtěla jít s Exem na poslušnost, ale neměla druhého do dvojice, tak jsem s Eireen přiložil ruku k dílu na stopě. Měl jsem sice trochu špatný pocit z toho, že Eira má splněné stopařské zkoušky dokonce o 4 stupně vyšší (IFH2), ale na druhou stranu jsem si říkal, že vysoká tráva není zrovna její oblíbený terén a vzhledem k tomu, že hárá, zase půjde na řadu jako poslední v tom největším horku a tedy za nejhorších podmínek.
- Kategorie: IGP 1
- Celkové body: 175
- Umístění: 4.
- Počet týmů: 9
Adriana a Exík byli skvělí a s 92 body měli nejlepší poslušnost závodu v kategorii IGP1. Především díky jejich výkonu jsme se před zahájením obran drželi na průběžném 2. místě závodu.
S naší stopou jsem byl spokojený. Eira pracovala moc dobře, dokonce i první dva předměty označila takřka předpisově. Ztráty byly především na občasném ověřování a na rozcházení od předmětů, kdy první 3-4 kroky vynechá, což je ale moje chyba, že jsem jí to do teď nenaučil, byť vím, že to dělá. Problém a ztráta drahocenných 7 bodů byla na posledním předmětu, který Eireen bohužel neoznačila. O to větší problém to je, že jsem si ho na vlastní stopě nepohlídal ani já, když jsem věděl, že tam je a mohl to “ovlivnit”. Bohužel tato ztráta měla ještě větší přesah, protože právě tyto body by nám zajistili 3. místo a mít o 1 bod víc, mohli jsme být dokonce 1.
Nejdůležitější na tom všem je, že to byl moc fajn den a to, jestli závod zrovna vyhrajeme nebo ne, to je jen třešnička na dortu. Už teď se těšíme na příští rok, na jubilejní 70. ročník.
