Michal FoltýnMá i Eiřena premiéra na Mistrovství ČR FO ve všestranné sportovní kynologii se bohužel moc nepovedla. Odvážíme si ale zážitek a hlavně cenné vědomí, co jsme v přípravě podcenili.
MČR FO Bochovice 2025 – jaké bylo naše poprvé
Mistrovství České republiky francouzských ovčáků a bouvierů byla pro sportovně založené beaucerony největší letošní akcí. Měl jsem tak trochu obavu, jaká bude konkurence, jelikož Mistrovství světa se letos nekonalo a očekávalo se i hodně psů ze zahraničí.
Přesto jsme se letos do bojů v takto prestižním závodě zapojili, konkrétně do nejvyšší jednooddílové kategorie FPr3/UPr3/SPr3. Vybrali jsme si oddíl stop, ve kterém jsem s Eirou viděl největší potenciál na úspěch, protože stopy jsou fakt něco, na co se vždy hodně těší.
Eireen byla nejmladší účastník své kategorie
Eira má sice stopy ze všeho nejraději, ale trošku jsem nedomyslel, že ve stopách hraje i velkou roli to, jak je pes starý a kolik toho má za život načicháno. Když jsem potom koukal na naše soupeře, Eireen byla jednoznačně nejmladší. Druhý nejmladší byl o rok starší a ostatní byli starší klidně i o 3-4 roky. Na poslušnostech nebo na obranách by mladší pes měl být výhodou, na stopě ale už tolik ne. Stopy se totiž dají dělat v dobré kondici prakticky “do smrti” a zkušenosti psa jsou zde výrazně znát.
No nic, řekl jsem si, nějak do dopadne, hlavně dojít v bodovém limitu a neudělat ostudu. A když náhodou to nedopadne, alespoň uvidím, na jaké úrovni jsou po sportovní stránce ostatní beauceroni v ČR.
- 💡 Zajímavost: MČR FO 2025 se neúčastnil žádný beauceron harlekýn
Stopu jsme do cíle nedošli
Bohužel jsme toho moc nepředvedli. Stopu jsme totiž nedošli a získali “krásných” 8 bodů ze 100. Nebylo to však tím, že by Eira neuměla stopovat, že by neměla kondici na dlouhé stopy nebo jí nevyhovoval terén či povětrnostní podmínky. Přípravu jsme měli velmi dobrou, ale jeden aspekt jsem podcenil – trénink atmosféry.
Se cvičákem jsme totiž na hromadných stopách byli naposled v červnu a ostatní tréninkové dny jsem byl vždy jen já a Eira. A to byla velká chyba. Eira není hloupá a moc dobře poznala, že když jsou na louce auta, rozhodčí a další lidi, že je to naostro a že bude muset jít čistou stopu bez vidiny jakékoliv odměny. Já to poznal taky, že to poznala, protože šla až moc poctivě a s moc velkou rozvahou. Jindy jde do tahu a vím, že prostě jede a chce si pro ty odměny, které se po cestě dřív nebo později objeví.
Takže jsme relativně vlažným tempem došli k prvnímu předmětu, který Eira neoznačila. Nebo označit ho pravděpodobně chtěla, ale váhala jestli to předmět vůbec je a proč je tak brzo. Tak se u něj jen zastavila a tázavým pohledem na mě koukala.
Předmět měl totiž tloušťku zhruba 1 mm, což mohl být v jejich očích rozdíl, oproti 5 mm, se kterými běžně trénujeme. Já sám předmět navíc čekal zhruba o 100 kroků dál, kde bývá v této kategorii stop předmět běžnější a tím, že ho Eira neoznačila zalehnutím, jak to běžně dělá v tréninku, byl to pro nás po třech povelech na znovuzahájení stopy konec. Eira si totiž stála za tím, že je to předmět a mám si pro něj jít, což jsem nepochopil.
Poučení z naší premiérové účasti na MČR FO
Nečekal jsem, že závod vyhrajeme, nečekal jsem ani, že budeme na bedně. Vím, že úplně 100% hotové ty stopy nemáme. Občas máme škaredý lomy, kdy na ně Eira zapomene a o metr ho přejde a pak tu lajnu srovnává. Občas předměty zalehává křivě nebo je má pod nějakou končetinou či břichem. Ale to jsou věci, který se prostě zkušenostmi a častějším tréninkem vyladí relativně snadno.
Základní poučení tedy jsou:
- trénovat i s jinými typy předmětů
- častěji stopy trénovat skupinově
- častěji trénovat cizí stopu s různými kladeči
Obecně si ale nemyslím, že by Eira na tuto úroveň neměla a když se oba polepšíme i v jiných méně viditelných aspektech přípravy, náš čas teprve přijde.
