Michal FoltýnS Eireen jsme splnili další zkoušku z poslušnosti, tentokrát tu nejvyšší z Mezinárodního zkušebního řádu s označením UPr3.
Oslava 1. adventní neděle proběhla na cvičáku
Jsou to zhruba dva měsíce, co jsme s Eirou byli na posledních zkouškách. Z letošní sezóny zbývá už jen pár dnů a proto jsme chtěli ještě něco zkusit získat. Zvlášť, když se pořádaly v místním spolku na cvičišti, který máme asi 10 minut od domu.
Plán na první adventní neděli jsme tedy měli jasný – splnit nejvyšší možnou zkoušku z poslušnosti UPr3 (poslušnost IGP3), na kterou jsem si po získání titulu IBGH3 Speciál brousil zuby. Podstatě jedinou věc, kterou jsme museli doladit, bylo odložení z běhu do lehu a do stoje, jinak jsme byli připraveni.
Eira na UPr3 získala 89 bodů
Dopadlo to moc dobře. Nebylo to dokonalé a až na dlouhodobé odložení nám byly u každého cviku 1-2 bodíky strženy kvůli nepřesnostem. Zpravidla se jednalo o předsedy, které jsme měli u všech třech typů aportů mírně nakřivo a u přivolání ze stoje i z lehu vlastně také. Bylo to vždy v řádu pár centimetrů, ale je to přece jen nejvyšší zkouška a tam už se to hodnotí o něco přísněji než jinde.
Aport šplhem byl taky docela zajímavý. Eira totiž na cestě zpět běžela asi na překážku, kterou přeskakovala cvik předtím a až kousek před áčkem si naštěstí uvědomila, že tentokrát má činku přinést šplhem. Na áčko tak naběhla zešikma, což snad nikdy ještě neudělala. Takže jsem byl docela v šoku, když jsem jí tam na poslední chvíli viděl.
Ale jinak jsem s výkonem moc spokojený a 89 bodů ze 100 beru všemi deseti. Panu rozhodčímu se Eireen také moc líbila a pochválil ji, jak s chutí cvičí. Sranda také byla, že na těch dosedech poznal, že je Eira s námi doma a sezení v bahně jí úplně nevoní.
Závěrem se sluší opět všem moc poděkovat. Jak pořadatelům, tak panu rozhodčímu, tak všem, co se na našem výcviku podílí. Bez vás bychom s Eirou zdaleka nebyli, tam kde jsme.
