Michal FoltýnVšech 6 našich štěňátek už je dávno ve svých nových rodinách. Se všemi jsme v kontaktu a všichni se mají velmi dobře. Pojďme si shrnout, jaké to s nimi bylo, když celá smečka byla ještě u nás a jak jsme s nimi pracovali.
Jak jsme se starali o smečku šesti štěňátek
Jelikož jsme malá chovatelská stanice, která ani nemá ambice stát se velkou, je pro nás narození štěňátek možná ještě větší událostí než je zdrávo. Sledovali jsme každý pohyb, každý zvuk a pomalu i každé uprdnutí naší nově rozšířené smečky o šest malých beauceronů. Pokud jsme u nich nebyli fyzicky, sledovali jsme je na web kameře a naopak. Zkrátka jsme nechtěli nic podcenit i když první 3 týdny to jsou víceméně takoví maličcí krtečci, kteří toho moc nenaběhaj a většinu péče udělá jejich maminka.
První 3 týdny se štěňaty beauceronů
Jak jsem zmínil v předchozím odstavci, tady nebylo moc co řešit. Důležité bylo udržovat teplotu v místnosti na 27 stupňů (kvůli nefunkční termoregulaci štěňátek), denně štěňátka vážit a zhruba 1x za 2-3 dny vyměnit a vyprat deky. Jak jsou prcci malincí, na deku se skoro nic nedostane, protože vše jejich maminka olizuje hned, když to leze ven a člověk to často ani nestihne zaznamenat (pokud právě jíte, tak se omlouvám, ale je to zkrátka příroda). Co se týče jídla, francouzský ovčák beauceron Eireen z Údolí buků (dále jen maminka) vše bylo v tomto období také v její režii.
Dále jsme prvně odčervovali, stříhali drápky a museli také vymyslet jména kvůli evidenčním číslům. Tři jména byla jasná hned po porodu, další jsme museli vymyslet sami a následně je poslat poradci chovu z beauceron klubu. Nyní to bylo oficiální – Andreas, Aireen, Anarchia, Annie, Aggie a Arcada mají svá jména do „občanek“.
4. týden se štěňaty beauceronů
Ve čtyřech týdnech už byla s jindy plazícími tvorečky mnohem větší zábava, ale i starost. Porodní bedna se nahradila výběhem, mléčný bar u Eireen byl doplněn masem rozmixovaným na atomy a následně granulemi. Deka vetbet už se měnila denně a denně se prala. Naše pračka zrovna není buržoazních rozměrů, takže pokud se pralo, jezdilo se do města do prádelen. Jelikož byl únor, nebyla by sranda v domácích podmínkách ty deky vysušit, takže jsme je i sušili v tamějších sušičkách.
Pojďme k radostem. Náš malý sextet se totiž také začal pomalu vybarvovat. Beauceroní povaha se zde samozřejmě ještě určit nedala, ale už jsme měli zase o něco lepší přehled o tom, kdo je větší a kdo o něco menší raubíř. Nejvíce nás ale bavily první návštěvy potenciálních rodin našich štěňátek, které jsme od 4. Týdnů věku začali přijímat.
5. týden se štěňaty beauceronů
Musím říct, že pátý týden byl velký průlom pro všechny. Pár hodin denně totiž hřálo sluníčko, tak jsme toho využili a všechny jsme vypustili na zahradu, ať poznají i něco jiného než kuchyň, zvuky mixéru, trouby, myčky a podobně (byť také velmi důležité, aby je dobře socializovaný pes boserona znal). Na zahradě se štěňátkům líbilo, ale samozřejmě těch vjemů bylo takhle na začátku hodně, tak tam dlouho nevydrželi a zhruba po půl hodince se šlo vždy zpět domů.
6. týden se štěňaty beauceronů
Šest týdnů je za mě věk, kdy se o té partičce dá říct, že je to skutečná četa kriminálníků. Neustále se rvou, řvou po sobě, majetkové škody jsou značné a i když za nimi člověk přijde v dobrém, stejně prakticky vždy odejde (když odejde) s tržným zraněním. Tohle je ale takové nutné zlo, které beauceron standard vyžaduje – velký temperament a je dobře, že ho naše štěňátka mají.
V tomto období je možné štěňata očkovat a čipovat. Tak jsme do toho šli, nebylo na co čekat. S tím však byla spojená i první jízda autem. Byť jsme jeli jen kousek, z výrazů štěňátek mi však přišlo, jakoby jezdili denně. Na veterině také nikdo neudělal žádnou ostudu, že by se vyvenčil nebo pištěl u injekcí. Prostě pohoda, jakoby tam byli doma.
7. týden se štěňaty beauceronů
Zahrada už byla pro všechny naprostou samozřejmostí a tak jsme tento týden začali trénovat procházky na vodítku. Vše bylo samozřejmě v ruchu, ve kterém probíhalo první seznámení se světem, kde jezdí auta, bagry, autobusy, cyklisti a vše ostatní co vás v běžném provozu napadne. Jediné co jsme snad neviděli, byl vlak, vesmírná loď a Tesla (píšu si do deníčku a v budoucím vrhu to napravíme).
Současně každý už vypadal, jak beauceron štěně a proto jsme chtěli hezké profi fotky od fotografa. Došlo tedy i k focení, ze kterého jsme udělali památku i budoucím majitelům štěňátek.
8. týden se štěňaty beauceronů
Poslední týden, kdy jsme měli všechny ještě pohromadě a to byla ideální příležitost, jak všechny vzít na jógu se štěňátky. Byli jsme na ní totiž pozváni a jelikož mi přišlo zábavné sledovat, jak se někdo snaží cvičit jógu a přitom se brání kousancům šestihlavé sani, šli jsme do toho. Byli jsme tam dva dny a vždy po dvou hodinách, což znamenalo nejen kontakt s dalšími desítkami lidí, ale také několik jízd aut a hlavně zase další nové prostředí k seznámení.
9. týden se štěňaty beauceronů
Velmi příjemnou událostí tohoto týdne byla vzácná návštěva. Tary, tatínek štěňátek totiž přijel zkontrolovat své potomky a já jsem hrozně rád, že se to uskutečnilo. Byť samozřejmě vím, že ta zvířata z toho nemají rozum a nechápou něco jako rodinné vazby.
Štěňátka už doma jen přespávala přes noc. Jinak většinu dne byla venku na zahradě. Proč by také ne, pro většinu to byl poslední týden v naší smečce. Jako první nám odešla Annie (Maya), po ní Andreas (Aaron) s Anarchii (Zari), a po víkendu také Aireen (Pinot) s Aggie (Dory). Jediná Arcada s náma zůstala další 3 týdny a musím říct, že i s ní jsme si to potom velmi užili.
▶️ Čtěte také: Bylo nás šest, aneb smečka z vrhu A má nové domovy
10-12. týden s Arcadou
Arcada s náma byla o něco déle, ale za to byla do světa připravena ze všech nejvíc. Dává to smysl. U ostatních má beauceron chovatelská stanice (a nejen tohoto plemene) omezený čas na to, aby štěňátka co nejvíce socializovala. U Arcady jsme měli další 3 týdny navíc a o to víc prostoru na to bylo, jelikož byla sama.
Naučila se samotě (proplakané noci už měla za sebou), projezdila s námi nižší stovky kilometrů v autě, zažila spoustu procházek od lesa, přes pole až po centrum města a dokonce jsem jí stihnul vzít i na jeden oficiální trénink poslušností a obran pod záštitou našeho cvičáku. Nyní už je ve své nové rodině.
Jak se štěňátkům nyní daří
Se všemi jsme v kontaktu, byla to jedna z podmínek, kterou jsem po budoucích majitelích vyžadoval. Všichni to dodržují a pravděpodobně to ani není z donucení a opravdu mi píší rádi o pokrocích našich černopálených dětiček. Plány jsou s každým štěňátkem různé. Alespoň základní poslušnost budou na cvičáku cvičit prý všichni. Už teď jsou mezi nimi ale i ambicióznější, kteří plánují například absolvovat výstavy beauceronů, ale také trénovat obrany.
Tak uvidíme. Nebudeme předbíhat, důležité je, aby se měli všichni dobře, byli zdraví a měli v životě jen krásné zážitky se svými rodinami. Tak ahoj naše áčka, když se něco zásadního nestane, plánujeme vám na začátek roku 2027 „nevlastní sourozence“ se jmény na „B“. Po zkušenosti s váma, už teď se na to moc těšíme.
