Michal FoltýnMáma Eireen opět jela zkontrolovat své potomky. Tentokrát jsme se podívali za trojicí holčiček v ČR a přitom si udělali krásné výlety, které Eira miluje.
Návštěva 3 holek: tentokrát 10 minut, ale i 3 hodiny od rodiště
Další cesta za štěňátky je za námi a byla to opět pecka. Jako cílovou dvojici jsme tentokrát zvolili Arcadu a Anarchii (Zari), které od sebe bydlí na poměry ostatních sourozenců relativně blízko a je velká šance, že se možná brzy potkají i mezi sebou. Pár dní před jsme ale navštívili i Annie (Mayu), která od svého rodiště bydlí asi 10 minut a bez velkého plánování jí můžeme vidět prakticky kdykoliv, což je super.
Annie (Maya)
Růžová fenka Annie, má domácké jméno Maya a je řekl bych až osudové, že ta nám zůstala nejblíže. Když jsme jí s ženou totiž viděli, hlava, oči a chování, to je úplná Eira. Hned po příchodu nás začala vítat neustálým okusováním a radostným skákáním do obličeje. Běhala tam a zpět a ukazovala nám, co má za hračky. To neskončilo prakticky celou dobu, co jsme na návštěvě byli (byli jsme tam přes hodinu).
Postavou je oproti Eiře jiná, není tolik nohatá a má celkově takovou hrubší stavbu těla i ve srovnání s ostatními sourozenci, které jsme měli možnost vidět. Každopádně je moc krásná a je zajímavé sledovat, jak se z největšího mazla stal takový rarach. Stejné to bylo ale i s Eireen, takže ta podoba je tam i v tomto směru. Hlavní však je, že majitelům to nevadí a Mayu milují i když je to takový ďábel v těle andílka. Dle slov paničky je Maya moc šikovná a pomalu se chystají na první cvičák, což kvituji, protože takové množství energie by bylo škoda nevyužít v akci a řízené cvičení bude Mayu jistě bavit.
Anarchia (Zari)
Dál než za humna jsme museli za oranžovou fenkou Anarchia, která nyní z pochopitelných důvodů nese domácké jméno Zari. Podobně jako Mayuška, i Zari je plná energie a nejmíň prvních 15 minut co jsme přišli lítala sem a tam a radostně nás vítala. Za mě zkrátka typická veselá povaha beaucerona s neutichající energií. Eiře je podobná hlavně typem postavy, která je spíš atletičtější s dlouhýma nohama. Oči pravděpodobně zůstanou tmavší, což se na klubových výstavách beauceronů vždy cení.
Se Zari a její rodinou jsme se také viděli 2x. První den jsme si zašli na procházku na louku kousek za domem a ten další, když už jsme měli naplánován odjezd domů, jsme se domluvili, že se holky pojedou vykoupat. Vodu má Zarinka ráda, ale s největší pravděpodobností to bude stejnej plavec, jako Eira. Zkrátka jen se zchladit kam dosáhnu a hurá ven. Ale uvidíme, třeba se pletu. I Zari se jinak také pomalu seznamuje s prostředím cvičáku a až dostatečně vyroste bude s páníčkem chodit běhat.
Arcada
Další součástí naší návštěvy byla Arcada, má oblíbeňkyně, která je kromě barvy obojku furt stejná. To myslím v dobrém, protože jí zůstaly všechny ty vlastnosti, kterých jsem si na ní hrozně cenil. Běhá za hračkami, kouše jak sešívačka a její energetickej fond je asi neomezený. I s ní jsme šli na procházku, vedro na zdechnutí a stejně i když jsme přišli, tak když se páneček rozběhl, hned letěla za ním a přitom hlava nehlava sestřelila misku s vodou. O něco později se to opakovalo a tentokrát proletěla keříkem pomalu skrz na skrz. Zkrátka pro ní nic není překážkou a když to nejde přeskočit, tak to zbourá – za mě fakt úžasný zvíře.
Je jasný, že výše uvedené atributy nejsou pro každého, ale pro člověka co chce toho nejtypičtějšího beaucerona z nejtypičtějších, je to klenot. Lépe řečeno takové zvíře, které dokonale splňuje beauceron standard. Postavou je stále oproti sourozencům nejmenší, ale za mě moc hezká a současně to vypadá, že má spolu se Zari nejtmavší oko z vrhu.
Hrady, zámky, přehrady po cestě opět nechyběly
Samozřejmě i tentokrát, když jsme byli takový kus od domova, projezdili jsme okolí a ubytovali jsme se v dalším méně tradičním tiny housu. Byl z toho zase takový rychlo poznávací zájezd, kde jsme se mezi 3 dny snažili dostat co nejvíce míst, kam se běžně z našeho kraje nepodíváme. Některé byla méně zajímavá a za cestu nestála, některá byla naopak až překvapivě super.
Já to totiž vždy nechávám na Kikině, ať jednotlivá místa naplánuje a dokud tam nepřijedeme, vlastně vůbec netuším, co mám očekávat. Každopádně myslím, že jsme toho nachodili hodně a viděli celkem dost míst a to i přesto, že první den nám prakticky celý propršel. Celkem jsme viděli hrad, rozhlednu, pískovnu, přehradu, zříceninu, 2x zámek a zatopený lom s nálezy z pravěku.
Abych to závěrem celé shrnul, když jsme si brali naší Eireen, chovatelkou nám bylo řečeno, že na tom všem má hrozně ráda fakt, že z velké části lidí, kteří si od ní štěně beaucerona vezmou, se stanou její přátelé. Musím říct, že je to velká pravda, kterou můžeme potvrdit z obou stran. Lenka (chovatelka, od které Eireen máme) je s námi neustále v kontaktu a stali se z nás přátelé. To samé vidím v určitém slova smyslu i u majitelů našich štěňátek a za to jsem hrozně rád. Opět se totiž potvrdilo, že naše „kontrolní návštěvy“ jsou hlavně dovolené s přidanou hodnotou. Štěňátka mají totiž milující rodiny, krásné prostory pro žití a zkrátka vše, co povaha beaucerona potřebuje.
