Michal FoltýnNaše parta ze cvičáku si po dlouhé době jela udělat hromadný výlet na závody týmů v Šumperku. S Eirou jsme u toho samozřejmě nesměli chybět. Jaké to bylo a jak jsme v kategorii ZVV1 dopadli?
Závodní výlet na 68. ročník Šumperského štítu
Jak někteří víte, minulý týden jsme si s Eirou odskočili na výstavu, kde zaznamenala poměrně hezký úspěch. I přesto to není cesta, které se chceme nějak moc věnovat. Sportovní výcvik je pro nás prostě mnohem zajímavější než jakákoliv výstava a když máte kolem sebe lidi, kteří to se psy doopravdy umí a nebojí se vám tyto zkušenosti předat, bylo by smutné se tomu věnovat jen aby se neřeklo. Proto, když nám naše trenérka, ale hlavně teda super kamarádka Iva Munclingerova navrhla, že si náš cvičák udělá výlet na závod do Šumperka, byla to jasná volba. Závod je to za ta léta zřejmě velmi oblíbený, protože bylo přihlášeno za mě neuvěřitelných 84 závodníků.
Jednalo se o závod dvojic dle zkušebních řádů ZZO, ZM, ZVV1, IGP1 a IGP3, který byl doplněn i o kategorii Psovod začátečník, ve které soutěžili jednotlivci sami za sebe. Já s Eirou jsme nastoupili do kategorie ZVV1, kde jsme spojili síly s Helčou a zlatým retrívrem Eddiem. Nebudu lhát, od tohoto spojení jsem si hodně sliboval, protože Helča s Eddiem mají jednu z nejhezčích poslušností našeho cvičáku. Jenže…. Byla by to asi nuda, kdyby Eira 14 dnů před závodem nezačala hárat, že jo. Takže Eira nastoupila v tom „nejlepším“ možném rozpoložení, lépe řečeno období, kdy se na celej svět dívá dost kysele, takže jsem začal mít trochu obavy, jak to dopadne.
ZVV1 dvojic pro nás upeklo smutné 4. místo
Bohužel našemu „černo zlatému“ týmu chyběly 2 body na 3. místo. Což mě mrzí o to víc, když vím, že jsme s Eirou hrozně pokazili stopu v úsecích, kde bych to v takové míře nečekal. První předmět Eireen přešla o víc než metr, navíc ho označila na své poměry dost podivně (ztráta 10 bodů). Druhý lom beru na sebe, protože jsem si vědom, že jsem jí ho z nepozornosti a určité nevyzrálosti vyšlápl technicky nestandardně a to jí mohlo splést. Motala se tam chudák jak špína v kýblu (ztráta 7 bodů), ale nakonec správný směr našla a poté druhý předmět označila správně.
Zbytečnou ztrátu bodů jsme měli i díky tomu, že Eira měla po celou dobu stopy nos velmi vysoko, čímž si jednoduše chtěla v poměrně těžkých podmínkách odlehčit. Na druhou stranu to jí tolik za zlé nemám. Kvůli hárání jsme šli na stopu až jako poslední z celého dne a zvedali jí tedy až kolem oběda, kdy sluníčko fakt peklo. Současně mám radost, že Eira zvládla první úsek bez většího váhání, protože já když ho viděl, tak jsem z něj měl dost obavu. Od startu až do prvního lomu v něm totiž bylo několik kružnic vyjetých kolejí od traktoru, který psa mohou poměrně běžně svést z cesty. Zapomenout nesmím ani na zajíce, který nám zhruba 20 minut seděl asi 2 metry od druhého předmětu a odběhl až když jsme přicházeli čuchat. Nicméně, někdy to tak prostě je.
Náš cvičák zaznamenal několik triumfů
Nakonec musím vyzdvihnout úspěchy našeho kolektivu. Troufnu si říct, že jsme závod poměrně ovládli.
- Začínající psovod: 1. a 4. místo
- ZZO: 1. a 3. místo
- ZM: 3. místo (první 3 rovnost bodů)
- ZVV1: 4. místo
- IGP1: bez zástupce z našich řad
- IGP3: 4. místo
Je zkrátka vidět, že se učíme od lidí, co kynologii opravdu rozumí a považuji za velké štěstí, že jsem se v tom množství „pseudo trenérů“, kterých v dnešní době pobíhá po světě čím dál víc, dostal do kolektivu, který opravdu umí a cvičí podle moderních trendů.
Tak uvidíme, další závod nás s Eirou čeká asi až v září a to jeden z těch nejprestižnějších – MČR FO, který pořádá český beauceron klub. Snad tentokrát tu bednu urveme.
